"Díky Spirále mám první opravdovou práci v životě."

"Jak už to tak bývá, v každém filmu je začátek a konec. Já vám nejprve povyprávím svůj začátek příběhu. Vše začalo tak, že jsem chodila pilně do školy a studovala. Vždy mi záleželo na známkách, hodně jsem řešila, co v životě budu mít za zaměstnání a vlastně i to, co si o mně myslí mé okolí. Škola a budoucí zaměstnání pro mě byly na prvním místě, bohužel zdraví až na tom druhém. Nejdříve se mi dařilo. Měla jsem dobré známky, poté jsem úspěšně odmaturovala a dostala se na vysokou školu.

Toto štěstí však netrvalo dlouho a na vysoké škole díky vysoké zátěži mi vstoupila do života duševní nemoc. Na den, kdy toto vyvrcholilo si pamatuji moc dobře a bohužel se mi tento den z paměti jen tak nevymaže. Život se mi ze dne na den, jak se říká, obrátil naruby. Se studiem byl konec, nemoc mne odtrhla nejen od studií, ale i od všech spolužáků, přátel a kamarádů.

Naráz jsem tu byla jen já se svými rodiči. Když se moje nemoc stabilizovala, začala jsem se zajímat o možnost, kam by bylo možno docházet, abych měla nějaké sociální vazby. Lékař mi dal letáček s nabídkou služeb denního stacionáře pro lidi s duševními nemocemi. Když se tak nad tím zpětně zamyslím, byl to tehdy pro mne doslova a do písmene hozený záchranný kruh. Z uzavření se do sebe a z jakési apatie způsobené nemocí jsem se zde dostávala krůček za krůčkem do nového života.

Postupně jsem si zde našla nové přátele. Po pár letech jsem se cítila lépe a chtěla se zase o kousíček posunout. A tak mi byla pracovníky denního stacionáře navrhnuta Spirála. Byla to možnost, jak se v životě posunout dále, ale zůstat v chráněných podmínkách, protože práce na plný nebo zkrácený úvazek v běžných firmách pro mne ze zdravotních důvodů nepřicházela v úvahu.

Přiznám se, že z prvního setkání se sociální pracovnicí Spirály jsem měla tehdy strach. Následně jsem však zjistila, že strach byl zbytečný. Všichni pracovníci Spirály jsou příjemní a empatičtí lidé s pochopením a skuteční odborníci ve svém oboru. Nejprve jsem zde začala s pracovní terapií v sociálně terapeutických dílnách (STD), kde jsem se zaměřila na rukodělné činnosti. Do rukodělek, jak jim říkáme, jsem chodila rok. Získala jsem tím trochu sebevědomí a odvahy k dalšímu posunu ve svém životě.

Využila jsem tedy šance zapojit se do nově otevřeného bistra Spirály. Začala jsem s obsluhou, kde mi byla oporou sociální pracovnice a pak se postupně dostala i na výpomoc do kuchyně bistra, kde jsem připravovala opět ve spolupráci se sociálním pracovníkem i různé slané a sladké dobroty k prodeji. V bistru Spirály jsem strávila rok a po roce se rozhodla, že bych chtěla vyzkoušet práci na zkrácený úvazek, kterou Spirála lidem s nemocí nebo handicapem čas od času nabízí.

Po zvládnutém pohovoru na pozici úklidového pracovníka teď začínám ve své nové práci. První opravdové práci v životě. Na jedné straně jsem plna obav, zda to zvládnu a obstojím, ale na druhou stranu se moc těším. Jsem na sebe pyšná a jsem ráda, že existuje taková skvělá organizace jako Spirála, která mi nabídla a nabízí takové možnosti."