"Kafárna je místo, kde je mi dobře na duši..."

Vyhledat Kafárnu jsem si plánovala už v roce 2014, protože jsem dlouho nevěděla, co si počnu se svým dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a zároveň jsem chtěla žít alespoň trochu plnohodnotný život. V té době jsem ještě netušila, že Kafárnu nakonec vyhledám dvakrát.

První epizoda s Kafárnou byla jako vysvobození z domácího vězení, ale neměla dlouhého trvání. Udály se totiž jisté okolnosti, které mi dovolily Kafárnu navštěvovat jen pár měsíců. Po dlouhé odmlce jsem se rozhodla, že zkusím štěstí ještě jednou. Jakoby mě stále táhlo tuto kapitolu ještě jednou otevřít, což se mi povedlo v roce 2018 hlavně díky mému milovanému partnerovi, který mi pomáhá a věří.

První dojmy z návštěvy a mého setkání se sociálními pracovníky byly tak silné, že jsem věděla, že už chci zůstat. Můj sociální pracovník je ke mně velice hodný a vstřícný. V Kafárně je tolik lidskosti, až někdy nemůžu uvěřit, že je to možné...

Jeden z prvních snů se mi tedy plní. Navíc se opět učím jezdit autobusem a setkávat se s lidmi, což pro mě bylo vždy důležité, ale při mých problémech zároveň dost obtížné. I doma vše běží tím správným směrem a práce se pro mne stává vlastně takovou terapií. Pokud mi to stav dovolí, pociťuji nyní i více radosti. Kafárna je nastavená tak geniálním způsobem, že nástup do pracovního procesu je pozvolný a všichni mají vždy ochotu mi pomoci. Práce tam je pro mne zábavou. Mohla jsem si vybrat, jestli budu v kuchyni, nebo v provozu Kafárny. Měla jsem i možnost skládat šipky či tvořit věnce.

Postupně se cítím lépe a lépe hlavně díky tomu, že vše zvládám. Pro mě je slovo "zvládnout" velmi důležité - zvládám opět jezdit autobusem, pracovat v kuchyni a pozvolna i za barem. Měla jsem totiž pocit, že se mi tam věří, a že to zvládnu.

Jednou jsem se zkusila zeptat, jestli by v Kafárně nešly vystavit mé fotografie. To byl taky jeden z mých velkých snů, protože fotografuji od svých 24 let. Vlastní výstava pro mě vždy byla velkou výzvou... Když se díky Kafárně uskutečnila, měla jsem velkou radost. V životě se opravdu sny mohou díky dobrým lidem splnit. Jako bych kus mého života let vměstnala do mých fotografií, které doufejme neudělaly radost jen mi, ale i celé mé rodině a všem návštěvníkům.

Dnes už vím, že mám v Kafárně své přátele a místo, kde je mi dobře na duši. Jsem součástí týmu, na který jsem hrdá a jsem velice ráda, že mohu být jeho součástí.