ROZHOVOR: Našla jsem se v sociální práci, která mi dává smysl.

Co tě přivedlo k práci sociálního pracovníka? Bylo to povolání pro které ses rozhodl/a okamžitě, nebo k tomu vedla nějaká životní cesta?

"Zatím pracuju jako Pracovník v sociálních službách a při práci studuju Vyšší odbornou školu sociální v Ostravě, abych sociálním pracovníkem mohla být. Rozhodně to nebylo hned, na střední škole by mě taková práce vůbec nezaujala, moc jsem toho o ní ani nevěděla. Jenže jsem vyzkoušela několik brigád a několik prací a nic z toho nebylo úplně ono. Byla jsem v situaci, kdy jsem chtěla změnit práci, ale nevěděla, kterým směrem se vydat. Potom se ke mně dostal inzerát na sociálního pracovníka Centra Duševního Zdraví a zaujal mě, říkala jsem si, že takovou práci bych chtěla zkusit. Následovalo pošťouchnutí kariérní poradkyně, která mi doporučila něco jako sociálně terapeutické dílny. Začala jsem si hledat víc informací a potom už to jelo docela rychle, kurz, škola, práce. Jsem zvědavá, kam to půjde dál." 

Jak dlouho už tuhle práci děláš a co tě na ní nejvíc baví?

"Můžu si ještě pomoct počítání na prstech. Je to teprve 9 měsíců. Nejvíc mě na ní naplňuje, že je to práce s lidmi a můžu být i kreativní, potom taky, že je různorodá a pořád je, co se učit." 

Jak ses dostal/a do Spirály? Co tě na ní oslovilo?

"Může za to už dříve zmíněná kariérní poradkyně, která mi doporučovala sociálně terapeutické dílny, zmínila i konkrétně Spirálu. Prý v ní pracuje jedna její známá a vypadá spokojeně. Když jsem si pak sháněla další informace, domluvila jsem si schůzku s pro mě tehdy neznámou HR Darjou Koťátkovou, jestli by mi o té sociální práci mohla říct víc. No a ona si na mě udělala čas, provedla mě prostory na Matuška a ještě mě podpořila, ať zkusím výběrko. Tehdy to sice nevyšlo, ale jinak to byla láska na první schůzku. Cítila jsem se ve Spirále příjemně, líbilo se mi, jak mezi sebou mluví zaměstnanci, jakým způsobem mluví o klientech. Potom jsem získala praxi na Sociálně terapeutické dílny, nadchl mě CARe a spirálácký způsob práce, takže když jsem dostala nabídku zůstat, chvílí jsem nechtěla uvěřit, že je to pravda, ale taky jsem si byla na sto procent jistá, že to beru." 

Jak dlouho už ve Spirále pracuješ a jak se tvoje práce za tu dobu změnila?

"Je to moje první práce v oboru, takže právě těch 9 měsíců. Jsem pořád na stejné pozici v Sociálně terapeutických dílnách, ale vnímám, že už jsem rozkoukanější a troufnu si na víc věcí, než třeba v prvních třech měsících, to jsem se pořád na něco ptala kolegyň a všechno bylo úplně nové." 

Čím je podle tebe Spirála specifická oproti jiným organizacím v sociálních službách?

"Ještě nemůžu porovnávat, ale z toho, co jsem třeba viděla na praxích, nebo slyšela od spolužaček, opravdu oceňuji kulturu, kterou ve Spirále vedení a zaměstnanci budují. Taky si myslím, že máme hodně prostoru se seberealizovat, např. výběry školení, přípravou různých akcí, zapojením do týmových setkání apod." 

Máš nějaký moment nebo příběh z praxe, který tě obzvlášť zasáhl a na který nikdy nezapomeneš?

"Moc jich zatím nemám, ale asi nezapomenu na pocit, který jsem měla, když se klient, který bývá spíš tichý, nahlas zasmál něčemu, o čem si ostatní na skupině povídali. Byl to moc pěkný moment." 

S jakými největšími výzvami se ve své práci potýkáš?

"S otázkou, jestli to dělám dobře. A jak svou práci dělat líp." 

Myslíš, že veřejnost dostatečně rozumí tomu, co sociální pracovníci dělají? S jakými nejčastějšími mýty o téhle profesi se setkáváš?

"Stává se mi, že mimo bublinu sociálních pracovníků a zapojených lidí musím vždycky vysvětlovat, co že to v práci děláme. Někdo to chápe, někdo ne. Zatím nejdivnější bylo, když mi taťka napsal, jestli můžu bráchovi do chemie sehnat bílý plášť, že je v práci určitě máme." 

Jak se ti daří oddělovat práci od osobního života? Máš nějaké tipy, jak si udržet duševní pohodu v pomáhající profesi?

"Tohle u nás doma asi nefunguje, partner taky pracuje s lidmi v pomáhající profesi, takže my si o práci doma docela často povídáme. Duševní pohodu si možná udržujeme tím, že si o práci doma můžeme povídat s někým, koho to zajímá. Mimo to jsem taky začala boxovat, ono je docela snadné vypnout myšlenky, když vám hrozí, že při nepozornosti dostanete ránu do nosu" 

Co bys poradil/a lidem, kteří uvažují o kariéře v sociálních službách

"Ať do toho jdou. Jen si nejsem jistá, že bych to nazvala zrovna kariérou"

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Existuje v téhle práci vůbec něco jako "běžný den"?

"Ráno začíná kávou. Potom si většinou udělám přehled, co mě ten den čeká, co mi ještě zbývá připravit a co budu dělat odpoledne. Udělám poslední přípravy na aktivity, poradím se s kolegyněmi apod. Většinou dopoledne se pak věnujeme nácvikům s klienty. Následuje složka administrativy, kterou se snažím stihnout bezprostředně po nácviku, dokud držím v hlavě, co se dělo. Někdy v té době přichází druhá káva. Odpoledne se buď chystáme na další aktivity, probíhají individuální jednání, porady, nebo třeba vzdělávání. Zjišťuju, že je toho opravdu dost, co se dá v práci dělat. Rozhodně se nenudíme." 

Co ti dává naději a energii pokračovat v tom, co děláš?

"Zatím v oboru nejsem tak dlouho, aby už mi energie a naděje došly. Nejvíc mě nabije, když je na aktivitě příjemná atmosféra a vnímám, že je tam ostatním dobře, že se třeba odváží zkusit něco nového, co do té doby nedělali. Nebo když se někdo zamlklý nahlas zasměje, nebo si klienti začnou vyměňovat tipy na zdravou stravu, nebo když na individuálním nácviku někdo sám sebe ocení za dobrou práci. Všechny tyhle malé lidské momenty mi dávají energii, protože si myslím, že právě ty jsou pro nás všechny důležité a můžeme na nich dál růst."