"Spirála mi ukázala, že se dá žít šťastně i s nemocí..."

"V 11 letech jsem zkusila kouřit marihuanu. Ničemu to nevadilo, a tak jsem čas od času pokuřovala - ve svých 13 letech jsem hulila denně. I když se říká, že marihuana je lehká droga, která pomáhá při různých nemocech a je na ní minimální až žádná závislost, tak jsem se i přesto stala nevědomě závislou. V pozdějších letech jsem si svoji závislost nepřipouštěla. Ve 13 letech jsem navíc onemocněla psychózou.

Pár týdnů před vypuknutím nemoci jsem začala jinak přemýšlet. Divně jsem se fotila, malovala jsem nesmyslné obrázky, ale nijak mi to nepřišlo divné. Také jsem objevila budhismus a snažila jsem se objevit své "vyšší JÁ" a o to "BÝT TADY A TEĎ".

No a jednoho dne se přede mnou otevřely dveře nemoci. Začala jsem mít postupně intenzivní hlasy, vidiny, našeptávání - co mám a nemám dělat a pocit, že mě někdo ovládá. Bylo to strašně nepříjemné. Nevěděla jsem, co se sebou dělat. Ztratila jsem kontrolu nad sebou, totálně. Chodila jsem asi 2 týdny za školu, nejedla jsem a nespala. Zapomněla jsem co je to zdraví.

Po dvou týdnech, když to už nešlo skrývat, mě rodiče našli ubrečenou na posteli. Řekla jsem jim pár věcí a to, že chci zemřít (o sebevraždy jsem se později taky pokoušela). Rodiče byli vyděšení, zoufalí a strachy bez sebe. A nyní prohlašuji, že se mnou měli a mají svatou trpělivost - byl se mnou kříž!

Když se můj stav zhoršil (byla jsem jako "tělo bez duše", "robot" a zároveň jsem říkala nesmysly), tak mě rodiče zavezli k psychiatričce a ta mi řekla, že mám psychózu a už tu noc jsem usínala pod práškama v psychiatrické léčebně v Opavě.

Dále, když to šlo, tak jsem pořád pokuřovala marihuanu a nemoc se jen rozjížděla. Pomalu, ale jistě. Do 18 let mi ani nepasovaly prášky. Ze strachu a neporozumění tomu, co se se mnou děje, jsem zamlčovala doktorům své stavy. Pak se stal zlom a já už jsem nechtěla a fakt nemohla hulit, jinak bych skončila na ulici. Řekla jsem doktorovi své stavy a ten mi ihned dal jiné léky a určil mi diagnózu: hebefrenní schizofrenie.

Hulit už zaplať pánbůh nechci. Zjistila jsem, že takhle je mi mnohem lépe (po všech stránkách) a nyní začínám mít opět ze života radost. Snažím se dívat dopředu a ne za sebe. Hledám své štěstí a plním si své sny. Dělám malé krůčky k lepšímu životu.

Spirála mi ukázala, že se dá žít šťastně i s nemocí a je fajn cítit se dobře mezi svými - mezi lidmi, kteří mi rozumí a chápou mě. Takové zařízení je pro mě kotvou k smíření se se svou nemocí a novým životem. Děkuji."